Po minulém dílu s teorií a získání určité představy jsem se pustil do samotné stavby tramvajové trati. V tomto díle vás seznámím s mým postupem při stavbě hrubého terénu, spojování segmentů v místě tramvajových kolejí. Věnovat se budu i samotné pokládce kolejí a úskalím s tím spojených. Cink - cink vyjíždíme...
K tramvajovému provozu jsem sepsal článek k teorii a chystám i k samotné stavbě. V teoretické části jsem nastínil myšlenku částečné automatizace provozu pomocí modulů BM3 od firmy Lenz. Tyto moduly po zapojení za sebou mohou vytvořit systém autobloku vyhodnocující obsazenost jednotlivých za sebou jdoucích úseků. Idea je ovládat pouze jednu tramvaj s tím, že zbývající si jezdí sami. Více je popsáno zde.
Snad zimou venku, předvánočním shonem nebo tím, že se mě pár lidí ptalo na pokračování zimního kolejiště, dostal jsem po nějaké době opět chuť pokročit v jeho dostavbě. Když koukám na datum posledního příspěvku, tak to bude tedy po pořádné době. Kolejiště je dnes ve stavu, kdy je hotovo 99% elektroinstalací, hrubý terén a "zbývají" detaily. Vlastně hodně detailů...
Za ty roky s vláčky jsem na servo narazil už nesčetněkrát. Z diskuzí jsem pochopil jeho přednosti i negativa. Pořád jsem ale jako laik na elektro a digitál, jehož vrcholem je použití Ohmova zákonu při výpočtu odporu pro LED diodu, nemohl najít "blbuvzdorný" návod pro jeho zapojení. Tento článek snad aspoň do začátku pomůže podobně technicky (ne)vybaveným modelářům.
Článek by se mohl rovněž jmenovat "Jak jsem začal stříkat barvy Vallejo". Doposud jsem s úspěchem od firmy Vallejo používal pouze řadu Model color, někdy označovanou také jako tu "na štětec". Do pistole jsem používal pouze syntetické barvy Humbrol a akrylové barvy Tamiya. Jenže modelářského času je čím dál méně a jejich zdlouhavá příprava mě poslední dobou od modelaření spíše odrazovala.
Pěkně provedené kolejiště je pastvou pro oči. Když do něj ale zakomponujete např. i jezdící auta nebo tramvaje, to je teprve paráda. Na auta dojde později, ale už teď je potřeba vzít v úvahu tramvajový provoz. Tramvaje mám zatím dvě. Portram od firmy Kato a Duwag M6 od firmy Hobbytrain.
Po dokončení tobogánu a skrytého nádraží jsem předpokládal, že s kolejemi konečně vylezu nad zem. Omyl. Zralou úvahou jsem zjistil, že musím dát dohromady nejprve pravý segment pracovně označovaný jako "město". Pod
městem, kde budou jezdit vlaky na viaduktu, v ulicích pak tramvaje a
Car systém a možná i Magnorail, bude navíc vratná smyčka pro otáčení
vlakových souprav.
Klíčem k pestrému provozu na kolejišti je dostatečně velké skryté nádraží. Problémem je však často přístup či místo. Původně jsem uvažoval o přístupu z přední strany, ale nepasovalo mi to výškově do celkového konceptu kolejiště. Rozhodl jsem se pro přístup zezadu, který mi v současných podmínkách nevadí a ani mě neomezuje.
Blížící se léto a i léto samotné je pro mě jako modeláře takový nemastný neslaný čas... Trošku paradoxně není čas ani nálada cokoliv dělat. Tak jsem trošku po dvou letech zapracoval na svém modelářském kutlochu a rovněž ho doplnil o nové vybavení a pomůcky. Některé jsou možná pro někoho zbytečné, ale já se musím pochválit, že jsem ani v jednom případě nesáhnul úplně vedle.
Nadpis berte prosím s rezervou. Progres znamená dle slovníku určitý pokrok, růst či vývoj. Pro mě, jako člověka, jehož vrchol elektro znalostí představuje zvládnutí Ohmova zákona při výpočtu odporu u LEDky je cokoliv navíc jakýsi nadstandard. Doposud mé znalosti DCC představovalo zapojení dekodéru do lokomotivy a jeho základní nastavení. Znalosti je potřeba ale prohlubovat...
