Klíčem k pestrému provozu na kolejišti je dostatečně velké skryté nádraží. Problémem je však často přístup či místo. Původně jsem uvažoval o přístupu z přední strany, ale nepasovalo mi to výškově do celkového konceptu kolejiště. Rozhodl jsem se pro přístup zezadu, který mi v současných podmínkách nevadí a ani mě neomezuje.
Popis skrytého nádraží
U skrytého
nádraží jsem se snažil maximalizovat délku odstavných kolejí. Zároveň
jsem však chtěl, aby jím procházela maximálně jedna dělící rovina
segmentů. Přece jenom to může být místo potencionálních problémů. Délka staničních kolejí je dostatečná, a proto jsem si mohl dovolit a "luxusnější" výjezd/nájezd z/do tobogánu skrz přilehlou šikanu. Původně uvažované poloměry R3 a R3a jsem nahradil jednotným R5.
- počet kolejí: 8
- nejkratší kolej: 1260 mm
- nejdelší kolej: 1761 mm
- ovládání výhybek: zatím uvažuji analogové
 |
| Obr.1 - Plán skrytého nádraží |
Řešení hrany segmentů
Skryté
nádraží je na výškové úrovni 0,000 m. Ve skutečnosti je to +0,022 m.
Původně jsem chtěl pod koleje umístit pouze korek tloušťky 2 mm, ale
nakonec jsem se rozhodl přidat ještě extrudovaný polystyren 20 mm.
Vzhledem k tomu, že je skryté nádraží v polovině rozděleno hranou
rozebíratelných segmentů, chtěl jsem tak zajistit maximální přesnost pro
styk kolejnic právě na této hraně. OSB desky jsou skvělý základní
podklad, ale s přesností a rovinností je to už horší. Moduly do sebe za
pomocí čepů skvěle zapadají, ale pro jistotu jsem přidal následující
řešení.
Na hloubku skrytého nádraží jsem na každou hranu uříznul laťku 25x20 mm. Délka je cca. 320 mm.
 |
| Obr.2 - Hranoly na přechod segmentů |
Dále
jsem přidal dva páry středících trnů, které jsem s úspěchem použil právě při spojování
segmentů. Vyvrtal jsem otvory a vlepil kluka i holku do protilehlých kusů.
 |
| Obr.3 - Vyvrtáno |
Poté jsem latě nalepil přímo na OSB desku. Pod pravým segmentem jsem hrubou nerovnost srovnal tmelem Ostafix, jak je vidět na fotkách.
 |
| Obr.4, 5 a 6 - Detail hrany segmentů |
Pak stačí jen přirazit a zafixovat desku polystyrenu tloušťky 20 mm. Vznikne tak přesný a čistý spoj na hraně segmentů.
 |
| Obr.7 a 8 - Zkušební pokládka |
 |
| Obr.9 - Detail napojení výjezdu z tobogánu do skryťáku |
Teď už jen nalepit korek pod koleje. S tím jsem záměrně nedojel až na úplnou hranu dělení segmentů, aby se případně při montáži/demontáží či přenášení nedrolil. Skončil jsem cca. 2 mm od hrany. Lepil jsem ho plošně pod celou plochou skryťáku. Někdo vyřezává jen pruhy na šířku kolejí a k tomu přidává malou rezervu.
 |
| Obr.10 - Korek na místě |
 |
| Obr.11 - Detail přechodu mezi segmenty |
 |
| Obr.12 - Detail napojení výjezdu z tobogánu do skryťáku - již s korkem |
 |
Obr.13 a 14 - Skryťák je pod korkem
|
 |
Obr.15 - Přechodové místo dvou segmentů
|
V tomto okamžiku jsem se musel rozhodnout, jakým způsobem realizuji uchycení kolejí v přechodovém místě. Někdo lepí koleje ke hraně segmentu epoxidem, někdo připájí na patu kolejnice hřebík a ten následně opět nechá zatvrdnout v otvoru s epoxidem. Mně se nejvíc líbil způsob za použití šroubů. Už si ale nevzpomenu, kde jsem ho v minulosti viděl a ani nyní jsem ho nenašel. Chtěl jsem si ho ale nejprve vyzkoušet na nečisto na zkušebním vzorku. Postup byl asi nějak takto.
Na hranu segmentu si naznačíme polohu budoucích kolejnic a co nejblíže hraně segmentu si předvrtáme otvory. Co nejblíže znamená tak, aby vám dřevo neprasklo. Do nich následně zašroubuji vruty a to tak, aby jejich hlava byla co nejblíže patě kolejnice. Do hlavy šroubku napájím cín a celou ji jím vyplním. Totéž by se udělalo i na druhém segmentu. Na fotkách mám jen malý vzorek, který nezasahuje do dalšího segmentu.
 |
Obr.16 - Zkušební vzorek ze zbytků, hlavy šroubů jsou vyplněny cínem
|
Následně zbavím kolejnici nezbytně nutného podloží a přilepím k podkladu. Pak už se jen kolejnice připájí v hlavě šroubu.
 |
| Obr.17 a 18 - Připájeno |
Šlo o zkušební vzorek, a tak jsem ani nečekal, až lepidlo zaschne. Při pájení vlivem vysokých teplot z vrutu slezlo kadmium a nepůsobilo to úplně dobře. Kolega Polabský z diskusního fóra mi doporučil čistě mosazné šroubky. Koupil jsem jich nezbytně nutné množství v Praze na Synkáči v železářství Rousek. Jde o poměrně drahou záležitost, tak pozor na velké pytlíky :)
Vznikl tak opravdu odolný spoj, kdy jsem rukou nebyl po zatvrdnutí schopen kolejnici odtrhnout. Nevýhodou je poměrně velká spotřeba cínové pájky, která padne do hlav šroubů. To je ale zrovna jedna z nejlevnějších pomůcek pro naše hobby. Tento způsob navíc nebude asi použitelný, pokud na hraně segmentu použijete např. tenkou překližku. Při manipulaci se segmenty rovněž nebude od věci toto místo navíc nějak nadstandardně ochránit.
Kolejivo
Jako kolejivo a výhybku do skryťáku použiji Fleischmanna bez podloží vč. jeho elektromagnetických přestavníků. Mám dobré zkušenosti s jeho kolejivem s podložím (ozn. Piccolo nebo Profi). Hendikepem by po diskuzi s ostatními modeláři neměla být ani plastová srdcovka u výhybek.
 |
| Obr.19 - Něco málo nakoupeno do začátku |
Nakonec jsem objevil na www.digi-cz.info variantu jedno/dvou pólové svorkovnice, která se nabízí dokonce ve variantě s LEDkou indikující napájení. Pro někoho možná zbytečnost, podle mě může ale výrobek označený DIGI CZ-299 v budoucnu výrazně pomoci například při hledání chyby v napájení.
 |
| Obr.34 - Svorkovnice DIGI CZ-299 |
